ona: už se nemůžu dočkat, až se konečně uvidíme

on: i já, konečně tady všechno nechám a začnu žít normálně

ona: už jsem nedoufala, že bych mohla poznat někoho jako jsi ty

on: já jsem nevěřil, že někdy budu moc zase někoho milovat

ona: je neuvěřitelné jak si spolu rozumíme

on: lásko, hlavně nezapomeň poslat ty peníze, abych za Tebou mohl přijet

Pokud čtenář předložené konverzace nabyl dojmu, že se jedná o milostnou konverzaci, má pravdu jen z poloviny. Ona je starší žena, pracující, finančně zajištěná, rozvedená…. děti již odešly z domu. Možná ji přesvědčila kamarádka, možná to byla ze začátku jen legrace, možná snaha rozbít monotónnost každého dne, zkrátka podala inzerát na internetovou seznamku. Chce si povídat, sejít se s někým na kávu, jezdit na výlety, chodit do kina. Nepotřebuje peníze ani pomoc s domácností, chce jen s někým trávit společné chvíle, děti zajdou jednou týdně a ona je pořád sama. Pár mužů se ozve, všichni nezajímaví, někteří z daleka, z některých má pocit, že chtějí jen sex. Pak napíše ON. O rok starší, povoláním voják. Začínají si psát. Bohužel nemůže přijet, jako voják je v současné době na zahraniční misi. Nemůže psát každý den, je tu špatné připojení k internetu a pro neustálé nebezpečí a bojové akce nemá tolik času kolik by chtěl. Když může, tak si píší hodně a do noci. On se ji začíná svěřovat. Je sám, vdovec. Manželka a jediné dítě zemřely při autonehodě. Od té doby neměl žádný vztah, je sám a trápí ho vzpomínky. Až teď se odhodlal poprvé odepsat na inzerát. Proto odjel na misi, aby zapomněl, ale teď s ní, cítí, že by mohl začít zase žít. Ona mu pošle pár svých fotek, líbí se mu, je krásná. I on pošle své fotky z mise, obličeje vojáků, ale musí být začerněné, mise je tajná a nemůže ohrozit rodiny spolubojovníků. Je finančně zajištěný, našetřil dost peněz. Doma všechno se snaží všechno prodat, nemyslel si, že se někdy vrátí. Teď ale cítí, že s ní by mohl začít nový život. Mají si přece toho tolik co říct, rozumí si, mají společné zájmy, četli stejné knihy, viděli stejné filmy. Píše jí, že by se chtěl kvůli ní vrátit. Chce zastavit prodej bytu, ale realitní kancelář chce za odstoupení od smlouvy 50.000,-Kč. Poslal by je, ale vojáci na misi nesmí posílat peníze z ciziny. Nevadí, ona má něco málo našetřeno, půjčí mu je. Peníze posílá na účet realitní kanceláře, co ji dal. Je skvělá, píší si a plánují budoucnost. On to už dále nevydrží, odejde dřív z armády a přiletí za ní, miluje jí. Ale je tu problém. S armádou má podepsanou smlouvu a nemůže skončit dřív, by musel vracet peníze co do něj armáda investovala, musí tedy ještě půl roku počkat. To ne, to ona nechce. Bere si půjčku 200.000,- Kč a posílá je na účet armády, který ji poslal. Těch pár měsíců splátky zvládne a pak ji to přece dá, takové štěstí nemůže nechat odejít. Ještě mu pošle peníze na letenky, letí z daleka, je to dost drahé. Ve stanovený čas ona čeká na letišti, těší se…zbytečně, nepřiletěl. Píše mu, neodepisuje, zprávy se vrací nedoručené. Přichází první upomínka z banky.

Výše uvedený případ je jednou z mnoha forem podvodu v online prostředí. Kriminologie pro toto jednání používá výraz sociální inženýrství, jehož podstata spočívá v psychologicky vedené manipulaci, která má své oběti přesvědčit o určitém stupni předstírané důvěryhodnosti. Lidé, pachatelé, kteří se socioinženýrství věnují, jsou většinou zkušení profesionálové v umění klamat. Pro dosažení svých cílů využívají rozličné metody. V uvedeném případě se jedná o tzv. pretexting. Metoda pretextingu spočívá ve vytvoření vyfabulovaného scénáře, jež má postupem času přesvědčit oběť o zaslání finanční částky nebo jinou formu získání finanční hotovosti.

Pachatelé této trestné činnosti využívají online prostředí pro typování svých obětí. Typickou obětí je žena ve věku 45-55 let, bez závazků (rozvedená nebo vdova), se středním vzděláním, finančně zabezpečená, hledající klidný přátelský vztah. Zkušený pachatel po navázání kontaktu s obětí dokáže vhodně komunikovat a manipulovat. Výše popsaný případ je jedním z nejčastějších modus operandi zaměřených na typizované oběti.

Policie takovou legendu pracovně označuje názvem VOJÁK. Pachatel této formy kyberkriminality je člověk zneužívající určité sociální osamělosti oběti, využívající psychologické postupy manipulace a těžící z anonymity online prostředí. Pachatel si vytváří identitu staršího muže, vdovce se srdceryvným příběhem. Vymyšlená legenda v misi umožňuje pachateli komunikovat s obětí jen když chce a dočasné přerušení komunikace svádět na plnění vojenských povinností. Uvěřitelné je i lživé tvrzení o prodeji bytu, nemožnosti ovládat účet z bojové mise a splátka za předčasný odchod z armády. S rozvojem technologií a internetových překladačů se většinou nejedná ani o pachatele z České republiky. Této formě kriminality se věnují organizované kriminální skupiny, které z jednoho místa dokáží (s využitím překladačů) oslovovat obrovské množství potenciálních obětí po celém světě. Účty kam oběť zasílá peníze jsou samozřejmě falešné a peníze většinou nezajistitelné.

Uvedená kyberkriminalita je zatížena vysokou mírou latence. Dopad kriminálního jednání je nejen do oblasti finančních škod, ale významně přesahuje i do oblasti sociální. Oběť se po uvědomění skutečného stavu věci za své chování stydí a sekundární viktimizace tak v tomto případě může být závažnější než primárně vzniklé škody. Je nutné si uvědomit, že oběť se nemá stydět, stydět se má pachatel. Internetové seznamky jistě přináší možnost navázání nových kontaktů a jejich společenský přínos nelze přehlížet. Nikdo by však neměl podceňovat rizika tohoto anonymního prostředí a nezapomínat na jednoduché pravidlo, že na první schůzku většina mužů nosí kytku a nechce předtím poslat peníze.

por. JUDr. Milan Kocík, MBA

Police České republiky, Územní odbor Příbram